Někdy se můžeme setkat s výrokem „to co je uvnitř, je jako to, co je venku, a to, co je venku, je jako to, co je uvnitř“. A skutečně, když pozorně sleduji projevy člověka ve vnějším světě, vidím i nápovědu k tomu, jak vypadá jeho vnitřní svět. Člověk, který má okolo sebe nepořádek, pravděpodobně ještě nemá uspořádané ani své zásady, hodnoty, vztahy. Člověk, který nadužívá intelekt a není ani trochu flexibilní, tvůrčí, nemá pravděpodobně, jak se říká, svobodného ducha…
Rodinná kletba, med a síla myšlenky
Dnešní text inspirovalo nedávné nečekané setkání s obdivuhodnou ženou, odvážnou, upřímnou, která dokázala změnit způsob svého myšlení a splnit si sen, po které tolik toužila. Když jsem se jí tehdy zeptala, jestli zná metodu práce s imaginacemi, řekla, že to asi nějak funguje, ale ona spíš už nevěří, že jí to může pomoci.Protože byla upřímná, věřila jsem já, upřímnost je většinou ta nejpodstatnější věc pro to, aby se podařilo něco měnit.
Umělá hmota, umělá inteligence – a dál?
Jako obvykle – je na nás, jestli včas pochopíme, v čem je ta finta. Umělá hmota se stává rizikem pro život v jeho fyzické podobě, umělá inteligence může být rizikem pro duševní zdraví.
Jen mě napadá – obvykle se věci stávají „do třetice“ – co dalšího umělého to bude?
Poklad na konci duhy
Pythagoras prý použil poetický obraz, že duha jsou letokruhy slunce. Můžeme také říci, že barvy duhy jsou svým způsobem už projevené, viditelné, ale ještě ne zhmotněné světlo. Jako most mezi světem horním a dolním, nezjeveným a zjevným.