Dnešní blog inspiroval sen. Byl krásný, plný směrovek. Sny je totiž třeba brát vážně a s respektem. Umět rozeznávat ty, které nesou zprávu, od těch, do kterých se jen propíše přetlak z minulého dne. A umět ty první správně dešifrovat. Proto jsem se rozhodla otevřít opět skupinu pro práci se sny. Zajímá vás, co to znamená? Podrobnosti najdete na mém webu.
Sen, který mi vyprávěl páteční návštěvník, říkejme mu Robert, byl o odjezdu vlakem. Robert přišel na nádraží, měl s sebou zavazadlo, velkou cestovní tašku, která byla plná a těžká. Měla pistáciovou pastelovou barvu, kterou nemá v oblibě, ale taška i tak ještě vypadala přijatelně. Nebyl tam sám, seděl s někým, koho znal ve snu, ale nezná ho v reálném životě, v nějaké čekárně. Pak už bylo třeba pomalu jít na nástupiště, bylo před jedenáctou a vlak měl odjet v 11.04. Člověk, se kterým Robert přišel, jel jinam a o něco později. Rozloučili se rychle a lehce, asi se potkávají, a Robert šel hledat své nástupiště, číslo 11. Bylo stranou hlavní haly nádraží, spolu s nástupištěm 12, šlo se k němu dolů po schodech, a když k nim mířil, uvědomil si, že má jinou, také velkou, ale poloprázdnou a lehčí tašku, v barvě, která se mu líbila. Ve snu věděl, že je i tahle taška jeho. Byl ještě čas, rozhodl se vrátit se i pro tu původní. Našel ji lehce, vedle ní stála navíc další taška, o které věděl, že je také jeho, z umělé bílé lesklé imitace kůže s pozlacenými přezkami. Vůbec se mu nelíbila, nechápal, jak ji kdy mohl nosit. Rychle se do ní podíval a našel v ní oblečení, které kdysi nosil v profesi, kterou už dávno opustil. Vzal si však všechny tři tašky, s tím, že i to staré oblečení by se mohlo na něco hodit, nějak ho přešít třeba, nebo je něco v kapsách, co by se mohlo hodit. Obtížený třemi zavazadly spěchal na nástupiště, s tím, že všechno unese a že je přebere ve vlaku a něco pak vyhodí.
Jak se snem zacházet, abychom neminuli jeho nápovědu? Sen totiž svá sdělení obleče do rekvizit, které známe z běžného života a pro pochopení musíme použít jazyk obrazný, jazyk asociací a analogií, sledovat, který nápad, obraz, výklad, vás osloví, nebo ho odmítnete. Jakmile vyvolá emoce, jste na dobré stopě.
Můžete si zkusit nazvat sen krátkým názvem, jako kdyby se jednalo o titulek pro krátký film. Tady třeba Zapomenuté cennosti, Všechno unesu nebo Stará veteš, to podle toho, komu a v jaké situaci se o taškách zdá.
Můžete si psát poznámky, třeba co vás napadá ve spojitosti s vlaky – veřejný dopravní prostředek, který má danou trasu, už připravené koleje, k cílové stanici, kterou si Robert sám zvolil. Je to místo, kde děláme životní rozhodnutí o cíli, směřování nebo spolupráci v rámci nějaké společnosti. Je také třeba, abychom to rozhodnutí udělali ve správný čas. Tady se navíc opakuje číslo 11, i to stojí za povšimnutí, jaký vztah má Robert k číslu 11, jestli si ho pamatuje z nějaké situace etc.
Jeho vlak do místa, kam se rozhodl jet, jede z nástupiště, které je mimo hlavní halu, je to tedy něco neobvyklého, něco, co nějakým způsobem není ve středu obecné pozornosti nebo možná i prestiže, zájmu, neobvyklé místo, obor studia, profese, vztah. Tady navíc něco, co je dole, níže, než je hlavní hala. Něco, co je ukryté povrchnímu pohledu? Pod rovinou obecného vědomí?
Když už jde k nástupišti, uvědomí si, že má tašku lehčí a hezčí, než měl, když na nádraží přišel. Nicméně ve snu si je jistý, že i tahle je jeho, vůbec ho nenapadne jiná možnost. Rozhodne se vrátit se pro tu starou a vzít si obě, pár minut času ještě má. Bez problémů najde starou tašku a u ní ještě jednu, o které také ví, že je jeho, najde v ní připomínku něčeho, co už opustil. Rozhodne se vzít všechny tři. Jsou těžké, váha ho zdržuje, když spěchá k vlaku a je otázka, zda jej stihne, ale je rozhodnutý všechno přebrat ve vlaku a některých věcí se zbavit.
Toto je námět o uvažovaní nad tím, co všechno si člověk nese v životě s sebou, kolik starých zvyků, přesvědčení, nežitelných mentálních schémat a jak lehce dokáže odložit, kolik toho odložit nedokáže – vždyť se to ještě může nějak hodit – a kolikrát mu kvůli tomu, že to všechno vláčí s sebou, ujel vlak. Robert si vzal i tašku, která se mi nelíbila, s věcmi, které už nepotřebuje. Vysvětloval, že chtěl ještě prohlédnout kapsy, co kdyby tam bylo něco důležitého. Aby to použil, nebo aby ho to nekompromitovalo, kdyby to někdo našel až tašku odloží? Všechno unese – to je stopa i k otázkám o fyzickém zdraví.
Každá z otázek otevírá další a další, za povšimnutí stojí třeba i přátelská postava, která jede jinam, ale zůstává v kontaktu. Můžeme zkoumat, co přinesl sen a co byla Robertova reakce ve snu, v jaké situaci tak reaguje v bdělém stavu, třeba vezme s sebou něco, co se mu nelíbí, přetěžuje se až skoro nestíhá… To všechno jsou nápovědy k uvědomění souvislostí, ke změnám, které je třeba udělat.
Při práci se snovými symboly se rozvíjí obě hemisféry, obrazné i kauzální myšlení, schopnost vidět věci jinak, a přitom zůstat nohama na zemi. Sdílení ve skupině proudí jako živá voda a obohacuje všechny.
Zajímá vás takový způsob práce? Podívejte se na web, napište mi do kontaktního formuláře nebo na mail iva@adlerová, budu se těšit na společná setkání.
Ilustrační foto: Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0