Tu větu v titulku pronesl poměrně sympatický lékař, se kterým jsme si perfektně popovídali a rozhovor byl produktivní. Vyřkl ji s nadsázkou a rozesmála mě. Mám respekt k tomu, jak společně se svou kolegyní ovlivnili a mění svůj obor. Má zkušenosti mi sice nebrání některým lékařům, které jsem si vybrala, důvěřovat, ale primárně jsem obezřetná, než se ukáže, jestli z nich medicína nevymazala lidství.
Na koštěti do mikrokosmu
Na balkoně protějšího domu v nejvyšším patře stojí žena. Má koště položené přes zábradlí balkonu, pečlivě z něho obírá chomáče svého nepořádku a odhazuje je dolů. Už vím, že se nestávám svědkem té situace náhodou. Makrokosmos zrcadlí něco z mého mikrokosmu, něco, co je ve mně. Proč teď píšu o sobě a ne o ní, nebo o tom, jak ten zlozvyk mají ti všichni okolo?
Strach, křeček v kole a radost ze života
Jak zpracovat tlak zodpovědnosti za to, co se děje ve firmě, co by se mohlo stát, když majitel má odjet na dva týdny na dovolenou a vlastně se mu tam kvůli tomu ani nechce?
Co mu to přináší?
Samozřejmě nejdřív to „pozitivní“ – pocit, že se na něho mohou spolehnout, že vyřeší a zachrání všechny z každého maléru. Jenže z toho kouká i něco nepříjemnějšího – potřeba pocitu nepostradatelnosti, moci, kontroly, nedůvěra a neochota důvěru dát.
Umělá hmota, umělá inteligence – a dál?
Jako obvykle – je na nás, jestli včas pochopíme, v čem je ta finta. Umělá hmota se stává rizikem pro život v jeho fyzické podobě, umělá inteligence může být rizikem pro duševní zdraví.
Jen mě napadá – obvykle se věci stávají „do třetice“ – co dalšího umělého to bude?
Vina, houpačka a autorita
Už jste zažili pocit, že jste něco naprosto pokazili, znemožnili jste se, byli jste zoufalí, co si o Vás teď budou kolegové nebo přátelé myslet? Co Vám běželo hlavou? Tradiční chybové hlášky – nikdy to neuděláš […]