Díky přírodo, i v gradujícím chaosu přelomu věků přišlo jaro. Jistota toho, že příroda dokáže překonat i lidskou hloupost a pracuje pro budoucnost. Vitální síla, síla života, je neuvěřitelně mocná, křehké, téměř průsvitné první lístky trávy rozlámou i beton, aby mohly růst vzhůru ke světlu.
Jak jsem jí jen mohl tak ublížit!
Pro někoho, kdo vidí jen povrch věcí, by to byla běžná epizoda z pečovatelského domu. Ztracený hřeben. Když jsem odcházela, děda mi zamával a zavolal: „Mám o čem přemýšlet, přijď brzy!“ Celou cestu domů jsem se intenzivně věnovala sebereflexi. To kvůli andělům.
Avatar se nepotí
Ai je skvělý nástroj, jen je třeba udržet si roli toho, kdo ho používá. Avatar neumí emoce a sebereflexi, srdečný smích, nepáchne potem. Proč se dá uživatel tak pohltit iluzí, že výměna příkazů a odpovědí je normální konverzace?Využíváte vy AI nebo nebo tvůrci toho nástroje využívají vás?