Kdesi na internetu na mě vypadla zpráva o „revoluci ve výrobě potravin pomocí másla na bázi uhlíku vyrobeného z oxidu uhličitého a vodíku, čímž eliminuje potřebu zemědělství…“
Otázek je mnoho, ale nabídnu vám teď téma pro vlastní bádání, jako trénink asociací a analogií. Nechte na sebe působit obrazná vyjádření, kterým teď dám přednost před popisem chemika.
Sny, hudba a foukání do žhavých uhlíků
Stvořit něco krásného neznamená jen vymodelovat sochu, namalovat obraz, který koupí galerie do sbírky. Znamená to dělat s láskou všechno, s myšlenkou na všechny, kteří se s tím, co vytvářím setkají, s myšlenkou na to, aby je to potěšilo, aby to i v nich fouklo do uhlíků a oni dostali chuť tvořit stejným způsobem. Všechno, co dělají. Vařit, uklízet.
Na koštěti do mikrokosmu
Na balkoně protějšího domu v nejvyšším patře stojí žena. Má koště položené přes zábradlí balkonu, pečlivě z něho obírá chomáče svého nepořádku a odhazuje je dolů. Už vím, že se nestávám svědkem té situace náhodou. Makrokosmos zrcadlí něco z mého mikrokosmu, něco, co je ve mně. Proč teď píšu o sobě a ne o ní, nebo o tom, jak ten zlozvyk mají ti všichni okolo?
Pohodlná bída nebo nekonečné nebe?
Jsme jako ptáci v kleci, u které jsou pootevřené dveře. Pošilháváme ven, protože létat je tak vzrušující a nepopsatelně krásné. Proč chceme zůstávat v kleci? Proč vyměníme volné nebe, svobodu a rozlet za pohodlnou bídu, ochablá křídla a misku naplesnivělého zrní?
Strach, křeček v kole a radost ze života
Jak zpracovat tlak zodpovědnosti za to, co se děje ve firmě, co by se mohlo stát, když majitel má odjet na dva týdny na dovolenou a vlastně se mu tam kvůli tomu ani nechce?
Co mu to přináší?
Samozřejmě nejdřív to „pozitivní“ – pocit, že se na něho mohou spolehnout, že vyřeší a zachrání všechny z každého maléru. Jenže z toho kouká i něco nepříjemnějšího – potřeba pocitu nepostradatelnosti, moci, kontroly, nedůvěra a neochota důvěru dát.