Na internetu jsem našla článek s titulkem „Vnitřní svět je poslední místo, kde jsme opravdu svobodní“. Něco mi v titulku nerezonovalo a zjistila jsem, že nesouhlasím se slovem „poslední“. Tak jak vnímám příběhy, se kterými se setkávám, je svoboda uvnitř naopak prvním místem, kde se můžeme potkat sami se sebou a ujasnit si, co to svoboda vůbec je. Odtud pak vycházíme do vnějšího světa, na základě toho, jak se vztahujeme k sobě, tvoříme své vnější vztahy, stejnou harmonii, jakou máme ve svém vnitřním světě, vytváříme ve svém světě vnějším.
Vnitřní svět tedy nevnímám jako poslední útočiště, ale spíš jako bezpečný prostor, domov, ve kterém přebývá naše skutečné Já, odtud můžeme čerpat energii a tam jsme tím, kým se pro vnější svět můžeme stát. A tak, jak objevujeme a uspořádáváme svůj vnitřní prostor, třídíme to, co nám patří a co jsme někde dostali a jen nám to překáží, stáváme se sami sebou i pro vnější svět. Zevnitř vycházíme ven. Skrze sebe se vztahujeme k druhým.
Někdy se můžeme setkat s výrokem „to co je uvnitř, je jako to, co je venku, a to, co je venku, je jako to, co je uvnitř“. A skutečně, když pozorně sleduji projevy člověka ve vnějším světě, vidím i nápovědu k tomu, jak vypadá jeho vnitřní svět a jak v současnosti žije nebo nežije svou nejlepší možností. Člověk, který má okolo sebe nepořádek, pravděpodobně ještě nemá uspořádané ani své zásady, hodnoty, vztahy. Člověk, který nadužívá intelekt a není ani trochu flexibilní, tvůrčí, nemá pravděpodobně, jak se říká, svobodného ducha. Jeho svobodný duch však čeká uvnitř na svou příležitost. Když čeká dlouho, osud pošle nápovědu, která možná vypadá jako životní katastrofa, ale je to šance k růstu.
Čím více jsme pak venku tím, kým jsme uvnitř, tím více jsme důvěryhodní a autentičtí (z řeckého authentikos – skutečný, původní, ale také se vztahem k authentes – autor) tím harmoničtější svět na základě principu rezonance je okolo nás, vytváříme jej. Spolutvoříme jej. Společně s kým? Minimálně s lidmi okolo nás a pak je na nás, jestli a jak se vztahujeme k tomu, co člověka přesahuje. Vím ale, že většina mých klientů se s potřebou uchopení tohoto vztahu ve svém vnitřním světě setkává a proces, kterým pak procházejí, už patří k hluboce osobním transcendentním zážitkům.
Proces integrace osobnosti je ve své podstatě tedy objevováním vnitřního světa, úklidem a třídění toho, co je vaše a co není, a poznávání a přijímání všech svých schopností, talentů a darů osudu. Provázení tím procesem je v mém chápání i podstata transformačního koučování. Je dobré si udělat čas a prostor pro úklid toho prostoru, kde jste skutečně „doma“. Získáte tím neotřesitelnou jistotu sami sebe v kontextu života a světa a žádná vnější bouře vás už z kořenů nevytrhne.
Máte i Vy zájem o provázení procesem hluboké vnitřní integrace a transformačních procesů? Ozvěte se mi na e-mail: iva@adlerova.cz.
Ilustrační foto: Unsplash, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0