Znáte strach z neúspěchu? Poměrně často je produktem našeho mozku, který jako zakletý mlýnek generuje ty nejkatastrofičtější představy. Podle zákona rezonance si tak některou z těch situací jako totální propadák přitáhneme. Co s tím?
Homo faber, železo a osud
Už římskému státníkovi Appiu Claudiovi Caecovi je připisovaný výrok „Fabrum esse suae quemque fortunae.“ Lapidárně řečeno, každý svého štěstí strůjcem (kovářem, tvůrcem svého osudu), ať se ti to líbí nebo ne, máš jen to, co si sám vytváříš.
Na koštěti do mikrokosmu
Na balkoně protějšího domu v nejvyšším patře stojí žena. Má koště položené přes zábradlí balkonu, pečlivě z něho obírá chomáče svého nepořádku a odhazuje je dolů. Už vím, že se nestávám svědkem té situace náhodou. Makrokosmos zrcadlí něco z mého mikrokosmu, něco, co je ve mně. Proč teď píšu o sobě a ne o ní, nebo o tom, jak ten zlozvyk mají ti všichni okolo?
Pohodlná bída nebo nekonečné nebe?
Jsme jako ptáci v kleci, u které jsou pootevřené dveře. Pošilháváme ven, protože létat je tak vzrušující a nepopsatelně krásné. Proč chceme zůstávat v kleci? Proč vyměníme volné nebe, svobodu a rozlet za pohodlnou bídu, ochablá křídla a misku naplesnivělého zrní?
Strach, křeček v kole a radost ze života
Jak zpracovat tlak zodpovědnosti za to, co se děje ve firmě, co by se mohlo stát, když majitel má odjet na dva týdny na dovolenou a vlastně se mu tam kvůli tomu ani nechce?
Co mu to přináší?
Samozřejmě nejdřív to „pozitivní“ – pocit, že se na něho mohou spolehnout, že vyřeší a zachrání všechny z každého maléru. Jenže z toho kouká i něco nepříjemnějšího – potřeba pocitu nepostradatelnosti, moci, kontroly, nedůvěra a neochota důvěru dát.