Chcete být úspěšní? Znáte strach z neúspěchu? Číhá v situacích běžného každodenního života, které zažíváme na vlastní kůži – zkoušky, jednání se šéfem, hádky s partnerem, obchodní jednání. Dokážeme mít alespoň takový nadhled, abychom si mohli uvědomit, v čem všem nás aktuální situace může ohrozit? Zatímco někdo je v určité situaci v klidu, jiný člověk zažívá intenzivní strach. Třeba před jakoukoliv zkouškou, před poradou, před jednáním s právníky.
Přitom poměrně často je neúměrný strach a stres v běžném životě produktem našeho mozku, který jako zakletý mlýnek generuje ty nejkatastrofičtější představy. Obavy „zase nebudou spokojeni“, „aby to všem vyhovovalo“, „nezvládnu to“, „nejsem nikdy dost perfektní“, „to sám/sama nedokážu“, „nestíhám“, „nevymyslím nic užitečného“ mohou být produktem podvědomých mentálních schémat, která vznikají velmi časně, nebo se dědí v několika generacích.
Podle zákona rezonance se tím velmi pravděpodobně tak vystresujeme, že si některou z těch situací ztráty jako totální propadák přitáhneme / zařídíme.
Trápíme se tím, co bylo, nezvládli jsme to a všichni si to určitě pamatují, nebo jsme se dali zase podvést a doplácíme na to, jsme hrozní a příště – posun do budoucnosti – to zase dopadne stejně, čeká nás zítra jednání, to bude ostuda… Známe se, dokážeme vygenerovat řadu katastrofických scénářů, ve kterých jsme nejhorší ztracenci, beznadějně neúspěšní a co horšího, bezmezně jim věříme.
My sami jsme si velmi často bičem i oslem.
V každém okamžiku se tak trápíme tím, co bylo a tím, co bude, jsme jako mezi dvěma mlýnskými koly a chronický stres nám pomalu nahlodává duševní i tělesné zdraví. Úzkost vzniká i doslovně, dlouhodobá tenze ve svalech zhoršuje krevní oběh a tím prokrvení, výživu a odvod „spalin“, stahuje žaludek, způsobuje křeče, bolesti zad nebo hlavy.
Co může rychle alespoň trochu pomoci?
Pomalu a postupně můžeme vyzkoušet různé možnosti.
1. Osvědčený způsob pro všechny, dýchání. Nadechněte se plně, od bránice po klíčky, tři vteřiny zadržte dech a pak vydechněte, procítěně a zhluboka, vydechněte hlasitěji, než jste nadechli, jako byste se zbavovali strachu. Soustřeďte se do pocitu uvnitř hrudníku. Vyvětrejte si plíce, okysličte si mozek. Znáte frázi „vydýchat to“?
2. Dýchejte zhluboka a „plátkujte čas“. To znamená soustřeďte se do právě přítomného okamžiku, ve kterém stres není. Stres mohl být v tom, co bylo, v tom, co bude, ale „teď“ se nic ohrožujícího neděje. Můžete opět obrátit pozornost k sobě, soustředit se na nádech a výdech, na krátkou chvilku mezi nádechem a výdechem. „Teď“ je v pořádku.
3. Pokud se trápíte obavami z toho, co všechno budete muset zvládnout za chvíli, zítra, pozítří, zkuste si odpovědět na otázku „Co nejhoršího se může stát, když to nezvládnu?“ Možná zjistíte, že i když to proběhne jinak než dokonale podle vašich představ, nic tak hrozného nebo alespoň nenapravitelného se nestane.
A když něco trochu pokazíte? Nejdřív je třeba něco pohnojit, o to krásnější květy vyrostou. Jinak řečeno – když se učíme, obvykle něco pokazíme a poučeni tou zkušeností stvoříme něco o to krásnějšího.
4. Pro pokročilejší – zkuste procházet labyrintem vašeho nejbližšího rodokmenu – kde se bere Vaše přesvědčení o tom, co je to „dokonale, perfektně“? Ve které rodové linii můžete vystopovat takový imperativ, jaký je jeho původ, jaká byla kdysi příčina toho, že vznikl a k čemu to dnes, v jiných podmínkách, vede?
5. A konečně – zkuste „nedělat nic“. Zkuste zrelaxovat. Ležet, dívat se na nebe a zhluboka dýchat, cítit v sobě vzduch, který vdechujete, vůni a vodu, kterou přináší, sebe jako součást velkého světa, který nás všechny přesahuje a současně s nekonečnou trpělivostí živí a kolébá ve své náruči. Opravdu je tohle všechno „nic“?
Ne každému se to všechno hned podaří, někdo nedokáže vypnout a napětí mu nedovolí se uvolnit. I to je v pořádku, je to tak, jak to je. Možnost pro motor, který se nedá vypnout je přeřadit z hlavy do fyzické aktivity, jít se projít, zaplavat si, soustředit se opět na dech, rytmus pohybu, pohyb svalů a pocity v těle. Můžete se motivovat třeba tím, že si okysličíte mozek a pak všechno vymyslíte raz dva.
Ale především – buďte k sobě laskaví a trpěliví. Nakonec i na stejném principu rezonance – když nebudete, nebude takové ani vaše okolí. Když budete – bude to daleko větší klid a spokojenost.
Co může pomoci natrvalo?
Najít svou autentickou existenci, vnitřní sebejistotu a své místo ve světě. Domluvit se sám/sama se sebou na změně svého nastavení. Já vím, vypadá to jako neřešitelné zadání z příruček, ale když to uchopíte jako objevování krásných a cenných vlastností a schopností ve vašem osobním itineráři, je to daleko zajímavější představa, a s každým sebemenším úspěchem roste radost a motivace pokračovat.
Pokud budete chtít při hledání a odstraňování vašich imperativů a příčin stresu a budování vašeho sebepoznání a sebereflexe provázet, neváhejte se mi ozvat. Všechno, co se děje má nějaký smysl a je jen na nás jej objevovat.
Foto: Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0