Proč uvažuji o rozhovoru jako o umění? Protože hovořit s lidmi okolo nás není tak jednoduché a značná část toho, co se odehrává, rozhovor ve skutečném smyslu toho slova vlastně není. V čem je problém? Vědí někteří lidé, že vedou paralelní monology? A zajímá je ten druhý? Umíme ještě vést skutečný dialog?
Sám sobě oslem i bičem
Znáte strach z neúspěchu? Poměrně často je produktem našeho mozku, který jako zakletý mlýnek generuje ty nejkatastrofičtější představy. Podle zákona rezonance si tak některou z těch situací jako totální propadák přitáhneme. Co s tím?
Homo faber, železo a osud
Už římskému státníkovi Appiu Claudiovi Caecovi je připisovaný výrok „Fabrum esse suae quemque fortunae.“ Lapidárně řečeno, každý svého štěstí strůjcem (kovářem, tvůrcem svého osudu), ať se ti to líbí nebo ne, máš jen to, co si sám vytváříš.
O másle, světle a o životě
Kdesi na internetu na mě vypadla zpráva o „revoluci ve výrobě potravin pomocí másla na bázi uhlíku vyrobeného z oxidu uhličitého a vodíku, čímž eliminuje potřebu zemědělství…“
Otázek je mnoho, ale nabídnu vám teď téma pro vlastní bádání, jako trénink asociací a analogií. Nechte na sebe působit obrazná vyjádření, kterým teď dám přednost před popisem chemika.
Sny, hudba a foukání do žhavých uhlíků
Stvořit něco krásného neznamená jen vymodelovat sochu, namalovat obraz, který koupí galerie do sbírky. Znamená to dělat s láskou všechno, s myšlenkou na všechny, kteří se s tím, co vytvářím setkají, s myšlenkou na to, aby je to potěšilo, aby to i v nich fouklo do uhlíků a oni dostali chuť tvořit stejným způsobem. Všechno, co dělají. Vařit, uklízet.