Má adoptivní babička byla na svou dobu tak trochu punk. Ne, že by nosila černou a cvočky. Byla to rázná přímá žena, poctivá, hluboce věřící v to, že jsme součástí něčeho většího, čemu bychom měli sloužit ve společném zájmu. Byla pokorná, dokázala přijmout to, co bylo, tak jak to bylo, a udělat z toho to nejlepší, co se dalo.
Měla mě ráda způsobem, kterému jsem bezezbytku mohla věřit a učila mě mít ráda stejně.
Její ego bylo kované a uměla ho používat, ale to byla ta finta. Znala ho, uměla s ním zacházet. O Vánocích s ním louskala ořechy, dokázala s ním poslat parazity a šmelináře tam kam patří, s razancí, nad kterou na odchodu nestačili ani škytnout. A uměla ho odložit a „jen“ splývat.
Ale nikdy se nehádala s osudem, brala jak přišlo, a pokoušela se pochopit, proč přitahuje právě takové věci, které se jí dějí. A když to pochopila, pokoušela se s tím něco udělat.
Nikdy nemluvila o tom, komu a jak pomohla nebo pomáhá, ale nedělala vlastně nic jiného. Vždycky mi říkala, že ať chci nebo ne, stejně všechno, co dělám, dělám pro ostatní lidi. I když si koupím jídlo, šaty, nové boty, je to proto, abych mohla jít mezi lidi, mluvit s nimi, dělat práci, která nikdy neslouží jen mě.
„I kdybys byla poustevník a žila z milodarů, nemodlila by ses přece jen za sebe. Kdybys to brala tak, že škemráš u Boha jen pro sebe, to bys pošla hlady, protože by to nikoho jiného nezajímalo, ani Boha,“ prohlásila jednou s razancí sobě vlastní.
A mnohokrát mi říkala, že i když si připadám maličká, zrnko písku mezi miliardou, neviditelná, nedůležitá, musím si být vždycky vědomá toho, co dělám. Protože kdybych myslela na něco odporného, tak ty odpornosti přivolám na svět.
Testovala mě jako duchovní mistr. Když viděla, že něco dělám a jsem zamyšlená, něco na mě vykřikla nebo do mě jemně šťouchla. Stokrát jsem rozlila polévku, řízla se, píchla se jehlou, praštila se do prstu a vždycky jen řekla – vidíš? Nejsi u toho a stojí to za houby.
Nedělej nic jen proto, že si ty nebo někdo jiný myslí, že to udělat musíš. Dokud nemiluješ to, co děláš, nejsi v tom celá, neděláš to dobře, a to nikdo nepotřebuje. Když budeš myslet na blbosti, uvaříš nechutnou polívku a tu si jez sama.
Díky babi. Pracuji na tom.
Ilustrační foto Silviarita, Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0