„Jen zhrdej rozumem, člověku darem nejcennějším,“ poznamená Mefisto k Faustovi, když má Faust pocit, že všechno co se naučil je k ničemu. To však není chyba rozumu, ale Faustova bytelného akademického ega. Nepotřebujeme egocentrický intelekt, ale zdravý rozum ano. Myšlení je pro život stejně nezbytné, jako dýchání.
Možná namítnete – myšlení je přece jednoduchá věc, kdo by to neuměl? Pořád na něco myslíme. Každou vteřinou se nám prohánějí hlavou nějaké myšlenky, vzpomínky, připomínky, výčitky, úvahy otázky, nářky a občas žalozpěvy, myšlenky úderné i nadávky, myšlenky toužící, myšlenky na to, co bychom byli udělali, kdyby jen… Pohybujeme se v tom, co bylo, a co bude, ale nemáme kapacitu být pozorní a to, co je právě teď, nám utíká mezi prsty. V hlavě se honí nepřehledné roje vět, bzukot a zmatek, ze kterého nic nového nevzejde.
Myslet znamená hledat a objevovat souvislosti, analogie a smysl toho, co vidíme. Myšlení je tvůrčí.
Všimli jste si, že někdo má strach myslet? Drží se ve své komfortní a bezpečné zóně toho, na co je zvyklý. Čte jedny noviny, dívá se na jeden televizní kanál a na své známé weby. Facebook ho pečlivě udržuje v jeho názorové bublině. Ví, co najde, nebude tam nic, co by jej zneklidňovalo. Pokud by si četl něco jiného, jiné názory, protichůdné zprávy, přineslo by mu to stres, úzkost, hněv a existenční nejistotu. Proto se zuby nehty drží vyjetých kolejí, i když pro někoho už jsou tak hluboké, že přes jejich okraje nevidí kudy, a hlavně kam jde.
A tvrdě se brání jakýmkoliv nabídkám podívat se za své meze, fanaticky obhajuje správnost svého směru jako jediného možného. Někdy dokonce zpoza svého zákopu ostřeluje urážkami a pohrdáním ty, kteří jdou JINUDY! Ty, kteří zkoušejí hledat nové cesty, padají do bahna, vyvrtnou si občas kotník, ale vidí tolik nových věcí, spoustu nového se naučí a jsou moudřejší a moudřejší. Některým lidem v zákopu vyjetých kolejí tihle nezodpovědní dobrodruzi připomínají jejich nedostatek odvahy, nežitý a promarněný život, jejich vybledlé sny a promarněné šance a to se neodpouští!
Obrazně řečeno je to strach ne-samostatného dítěte, které se má postavit na vlastní nohy a narovnat páteř do vertikály. Protože o to ve skutečnosti jde.
Ilustrační foto Stan Madoré, Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0