Jsme jako ptáci v kleci, u které jsou pootevřené dveře. Pošilháváme ven, protože létat je tak vzrušující a nepopsatelně krásné. Mnohokrát jsme to viděli přes mříže klece, oknem i na všemožných obrazovkách.
Létat sám i létat v hejnu musí být krása, mít nebe pro sebe nebo létat s tolika jinými ptáky.
Ale – stačili bychom na to? I kdybychom létali sami, vždycky může nějaký jiný pták přiletět. A neklovl by nás některý cizí pták? Zkoušíme si ten zážitek letu i společenství v síle hejna představit, napneme nohy na bidýlku a roztáhneme trochu křídla, krása! Ale – !
Co když by klovl. A i na modré obloze létají dravci! A co když nás hejno neochrání! Nikdo nás tam nezná. Bude foukat vítr. Bude pršet, kroupy, blesky… Bude zima! Bude pálit slunce! Tolik bychom se toho museli naučit… A co když nebude nikde co sezobnout, nikdo nepřinese misku zrní a vodu, je třeba se starat o spoustu věcí a nic není jisté.
Takže?
Proč vlastně chceme zůstávat v kleci? Proč vyměníme volné nebe, svobodu a rozlet za pohodlnou bídu, ochablá křídla a misku naplesnivělého zrní?
Je to jistota. Krmení. Bezpečí. Pohodlí. Klec, kterou známe.
Je ještě takový pták ptákem? Ptáci bývali vidění jako božská zjevení, umožňující výstup do vyšších úrovní vědomí. Poslové bohů. Co z obsahu těch obrazů zbyde, kdyby měl být jejich ztělesněním tvor, který nelétá pod nebem, ale sedí v kleci? Křídla už ho neunesou a vlastně neví, k čemu je má?
Podobně člověk je obrazem božství, mikrokosmem jako obrazem makrokosmu, universální existencí, pojítkem nebe a země. Co ze silného obsahu toho obrazu zbyde, když se člověk vzdá vlastního myšlení, cítění a vůle, a osobnost vymění za iluzorní životní jistoty a stejně iluzorní bezpečí podřízenosti vnějším autoritám?
Dokud má pták ještě zbytek zdravého instinktu a touhy létat, má ještě šanci. Nemusí na to být sám. Jakmile se postaví do otevřených dvířek klece, uvidí ho i všichni ti, kteří už pochopili tu past, už létat začali a budou ho podporovat. To je síla hejna, která sílu jednotlivců nesčítá, ale násobí. Takže?
Ilustrační foto: Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0