Jedno z koučovacích zadání přineslo zdánlivě nevinné téma umění vypnout na dovolené. Klient mluvil o tom, jak ho tíží zodpovědnost za to, co se děje ve firmě, myslí na to, co by se mohlo stát, i když má odjet na dva týdny na dovolenou a vlastně se mu tam kvůli tomu ani nechce.
Co mu to přináší? No samozřejmě nejdřív to „pozitivní“ – pocit, že se na něho mohou spolehnout, že vyřeší a zachrání všechny z každého maléru. Jenže z toho kouká i něco nepříjemnějšího – potřeba pocitu nepostradatelnosti, kontroly, nedůvěra a neochota důvěru dát. Potřebu kontroly, moci a nedůvěru téměř vždycky živí strach. A strach je téměř vždy silně zakořeněný v nedůvěře v sebe, ve vlastní existenci, ať už si pod tím každý představuje cokoliv ze své historie.
Co se na zadání podívat z jiného úhlu pohledu? Firma je tak dobře nastavená a zaměstnanci tak zkušení, že si s naprostou většinou situací poradí, a až – pokud to nastane – budou potřebovat něco mimořádného řešit, ozvou se, je to tak?
„No nevím, vlastně asi ano. Ale to znamená, že mě nepotřebují?“
Dalšími otázkami jsme zkoumali, co do firmy přináší a co dostává klient jako šéf a majitel a co přinášejí a co dostávají zaměstnanci. Ano, má přece tu firmu. Potřeboval odvahu, možná trochu štěstí a hodně trpělivosti a vytrvalosti, aby prosperovala. Asi má autoritu, výpovědi nejsou nijak časté. Přináší svou vizi a svou zodpovědnost v managementu financí a legislativy, kontaktů a kontraktů. Dostává realizaci svého záměru, finanční profit, příjemný pocit ze spolupráce s motivovanými zaměstnanci.
Zaměstnanci přinášejí své zkušenosti, dovednosti, motivaci a schopnost spolupracovat a podílet se na rozvoji firmy, vývoji nových produktů, zavádění nových technologií. Dostávají pracovní příležitost, to že se mohou věnovat své práci a nemusejí řešit to, co je zodpovědností majitele, pravidelný příjem a podíl na zisku firmy. Respekt a nefinanční ocenění své práce, příležitost ke svému profesnímu rozvoji.
Pak bylo chvíli ticho a pak jen věta. „Tohle jsem si nikdy neuvědomil. Vždycky jsem běhal jak křeček v kole, abych všechno zajistil a obstaral, myslel jsem na to, co by mohlo selhat. Takhle to vypadá až neuvěřitelně velkolepě.“
Proč neuvěřitelně? Je to tak, proč tomu nechcete věřit? (Proč si nechcete věřit?)
A pak přišlo překvapení, jako odpovědi na otázku „co nejhoršího by se mohlo stát, až budete na dovolené?“ Nebyla to ztráta klíčových zákazníků, i když by samozřejmě přinesla hodně věcí k řešení, dokonce se objevila myšlenka, jestli by to ve výsledku opravdu vadilo, jestli už by po tak dlouhé době nebyla vítaná nějaká změna, myšlenka, kterou se zatím sám neodvážil vyslovit. Co by tedy bylo to nejhorší?
Lidé, kteří by v něm přestali vidět někoho, kdo se o ně vždycky postará. V tom se ukázalo příslovečné jádro pudla. Další nabídka byla práce s vizualizacemi různého uspořádání firmy, od extrému do extrému – od despoty přes přísného tatíčka k infantilnímu dědici impéria, který přeplácí zaměstnance, aby mu udržovali firmu a iluzi, že je dobrý šéf. Klient se přitom uvolnil a skvěle se bavil, konstatoval překvapeně, že některé z rolí jsou docela zábavné. Hledal rovnováhu, uspořádání, ve kterém by dal zaměstnancům prostor pro jejich díl spoluzodpovědnosti, prostor pro společné vytváření firemní kultury, a přitom přirozeným způsobem uplatňoval svou autoritu majitele a lídra.
Na delší trať je pak vždycky zadání změnit mindset a zakořenit dobře sebedůvěru a radost ze života naplno. Jenže kdyby tohle bylo jednoduché, svět by vypadal jinak. Zatím na tom máme všichni dost práce a jsem upřímně vděčná, že se mohu setkávat s lidmi, kteří jsou otevření, odvážní a vytrvalí a jsou jako katalyzátor změn pro své okolí.
Ilustrační foto: Unsplash, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0