Díky přírodo, i v gradujícím chaosu přelomu věků přišlo jaro. Jistota toho, že příroda dokáže překonat i lidskou hloupost a pracuje pro budoucnost. Ta útěšná doba, kdy voda shora ve znamení Ryb probudí zemi a pak ji vystřídá životadárné teplo a světlo Slunce. Vitální síla je neuvěřitelně mocná. Křehké, téměř průsvitné první lístky rozlámou i beton, aby mohly růst vzhůru ke světlu.
A ze země, vzduchu, vody a světla se rodí nový život ve své viditelné podobě, zhmotňuje se v rostlinách, ty jsou potravou pro živočichy. To vše se obětuje, aby dalo život člověku. Člověk obětuje své po smrti opuštěné tělo rostlinám a živočichům. Ve spojení čtyř živlů, čtyř esencí se nenápadně projevuje pátá, kvintesence. Jak si ji představujete? Někdy se setkávám s označením éterná sféra, životní síla.
Kdybychom hospodařili se všemi dary, které jsme dostali k životu s pozornou péčí a s láskou, v souladu s fyzikálními zákony, s principy, kterými se řídí život v přírodě, měnilo by se postupně to, co je podle našeho slovníku neorganické, v organické. Minerály z půdy by se stávaly součástí složitějších sloučenin v rostlinách a postupně by organické hmoty bylo více a více. Na minerál by se mohla zpět změnit spálením, ale popel vzniklý hořením dřeva je vynikající hnojivo a vrací se rychle do podoby živé přírody.
Minerální svět má také svůj život, ale jiný než ten, který patří do éterné sféry. Ta proudí, dýchá, roste ke světlu, kvete. Je křehčí než ta minerální, ale přesto dokáže, aby kámen puknul a udělal místo rostlině. A je z velké části stvořena vodou. Voda je velká záhada, i když ji mnoho lidí bere jako samozřejmost. Nejsme si jisti jejím původem. Ve škole jsem se kdysi učila, že voda je život. V jazyce snů je voda spojovaná s emocemi a city, v různých podobách. V imaginacích mi často pomáhá vystopovat, kde se zadrhla životní síla. Je tady pro všechny, bez ní by nebyla ani krásná ani živá modrozelená planeta.
Emoce, city, síla života – může být nějaký vztah mezi vodou láskou? Často slýchám mluvit o nekonečné lásce, do které se navrací duše po smrti těla. Nejen od lidí, kteří si spiritualitu představují jako vznášení se na obláčku. O tom prožitku mluví i velmi dobře uzemnění a vědomí lidé, kteří zažili stavy blízké smrti nebo sdílené smrti při provázení umírajících.
Kdybychom pro zajímavost úplně bez předsudků a hodnocení zkoušeli hledat analogie mezi vodou a láskou na hmotné a nehmotné rovině, může to přinést zajímavé obrazy. Jsme stvořeni stejně tak z vody, jako z lásky. Bez vody umírá naše tělo a nemůžeme projevovat lásku, bez lásky ztrácíme své lidství. Voda ve svém přirozeném prostředí proudí, i láska je živá výměna mezi lidmi.
Jestli jste dokázali sledovat sled mých úvah až sem, zkuste navázat a uvažujte o dalších analogiích a když budete chtít, napište mi je prostřednictvím kontaktního formuláře. Přeji vám krásné jaro a mějte oči otevřené, abyste viděli všechny krásy světa, když si dovolím parafrázovat Fráňu Šrámka.
Ilustrační foto: Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0