Zkoušeli jste si představit, jak by to na Zemi vypadalo, kdyby si člověk nehrál na vládce všeho?
Z vody, světla, vzduchu a minerálů syntetizuje vegetace sama sebe – organickou hmotu. Rostou řasy, rostliny, stromy… Odumřelé rostliny se rozpadají působením mikroorganismů na organický substrát, s výjimkou zpopelnění při požáru se nevrací do anorganické, minerální formy. Pomalu se tak zvyšuje podíl živé hmoty na Zemi. Anorganické se spolupůsobením všech živlů přeměňuje na organické.
Člověk nejdřív zpracovával to, co měl k dispozici, s využitím přirozených zdrojů. Pálil keramiku, cihly, hrnce. Tavil železo a dělal pluhy, zvony nebo meče, podle toho, co se zrovna dělo okolo něho. To bylo stále ještě v klidu, keramika se zase rozpadla, kovy oxidovaly, rezivěly a vracely se využitelné zpět do koloběhu.
Během doby se však člověk naučil hmotu přetvářet tak, jak to příroda nedokáže. Asi vás také napadne například široká škála toho, co se syntetizuje z ropy. Kromě toho, že se z ní vyrábějí pohonné hmoty, slouží i k výrobě plastů, hnojiv, pesticidů a léků. Plastům se začalo říkat „umělá hmota“. Rozhlédněte se a všimněte si, kolik plastových výrobků nebo komponent máte právě teď okolo sebe. Je otázka, jak jsou uměle syntetizované sloučeniny z mrtvé hmoty – ropy – prospěšné životu. Mikroplasty znečišťují zemský povrch a oceány, jsou v tělech živočichů, v oceánech se z většího odpadu tvoří plastové ostrovy. Ropné frakce a jejich deriváty jsou na seznamu karcinogenů a/nebo teratogenů. A je otázka, jak rostlinám a půdě prospívají syntetická hnojiva nebo jak lidskému zdraví prospívají z ropy vyráběné léky.
Dnes se nebývalým způsobem dostává do běžného života další umělá záležitost, které se říká „umělá inteligence“. Může se zdát, že umí nahradit tvůrčí schopnosti člověka. Je to však nástroj analytický a syntetický. Může udělat skvělou řešerši, napsat text podle charakteristiky cílové skupiny. Vytvořit obrázek, video a zdá se, že prakticky cokoliv. Jenže – sebedokonalejší nástroj přesýpá už hotová data, která vytěžil, jako kostičky lega. Zkouší je sestavovat podle zadání, na úrovni složitosti podle toho, jestli si službu platíte nebo jste jen registrovaní. Neumí ale stvořit nic, co tady už někdy nebylo.
Umělá hmota se stává rizikem pro život v jeho fyzické podobě, umělá inteligence může být rizikem pro duševní zdraví. Obojí, jak umělá hmota, tak umělá inteligence je však také symptomem inflace lidského myšlení, inflace osobnosti. Může být nástrojem hry na „umělého stvořitele“. Vševědoucího a všemohoucího, technologicky nesmrtelného.
Jako obvykle – je na nás, jestli včas pochopíme, v čem je ta finta. Jsme zodpovědní za to, že jednáme s plným vědomím toho, co se děje, kdo jsme, co je nám nabízeno a co, k čemu a proč chceme používat. Za to, co sami vytváříme svým myšlením a jednáním.
Jen mě napadá – obvykle se věci stávají „do třetice“ – co dalšího umělého to bude?
Ilustrační foto: Gerd Altmann, Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0