Hovo\u0159ila jsem dnes s\u00a0velmi star\u00fdm \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd se narodil p\u0159ed t\u00e9m\u011b\u0159 sty lety. U\u017e nem\u016f\u017ee vst\u00e1t z\u00a0l\u016f\u017eka a pomalu se sm\u00ed\u0159il s\u00a0t\u00edm, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed jeho odchod. Pro\u0161el obdob\u00edm odm\u00edt\u00e1n\u00ed, hn\u011bvu, strachu, a\u017e do\u0161el k\u00a0p\u0159ijet\u00ed t\u00e9to neodvratn\u00e9 skute\u010dnosti. Jeho zp\u016fsob uva\u017eov\u00e1n\u00ed o smrti, ale p\u0159edev\u0161\u00edm o \u017eivot\u011b se t\u00edm neuv\u011b\u0159iteln\u011b prom\u011bnil a jak zn\u00e1m dlouhodob\u011b jeho vztah ke sv\u011btu a v\u00edm i n\u011bco m\u00e1lo o zku\u0161enostech z\u00a0p\u0159edv\u00e1le\u010dn\u00e9 krize a z\u00a0v\u00e1lky, vn\u00edmala jsem tu prom\u011bnu jako dar.<\/p>\n\n\n\n
Pro n\u011bkoho, kdo vid\u00ed jen povrch v\u011bc\u00ed, by to byla b\u011b\u017en\u00e1 epizoda z\u00a0pe\u010dovatelsk\u00e9ho domu. Za\u010dalo to t\u00edm, \u017ee jsem p\u0159inesla vonn\u00fd olej s\u00a0objednanou esenc\u00ed jedlov\u00e9 prysky\u0159ice a nakapala jsem ji na keramick\u00fd kv\u011bt na odpa\u0159ov\u00e1n\u00ed v\u016fn\u011b. Zeptala jsem se, kam chce d\u011bda lahvi\u010dku ulo\u017eit, aby si ji mohl s\u00e1m doplnit, a\u017e p\u0159estane von\u011bt. Podal mi pouzdro na toaletn\u00ed pot\u0159eby, kter\u00e9 m\u011bl vedle sebe na posteli a kde m\u00e1 v\u011bci, na kter\u00e9 pot\u0159ebuje jednodu\u0161e dos\u00e1hnout.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e mi pouzdro pod\u00e1val, povzdechl si a zamra\u010dil se: \u201eTa baba odvedle je hrozn\u00e1, ztratil se mi h\u0159eben a ur\u010dit\u011b mi ho vzala ona.\u201c\u00a0 Poptala jsem se, pro\u010d si to mysl\u00ed, neum\u011bla jsem si p\u0159edstavit situaci, kdy by se pacientka ze sousedn\u00edho pokoje mohla pokusit uloupit h\u0159eben z\u00a0pouzdra na zip, kter\u00e9 le\u017e\u00ed cel\u00fd den na posteli vedle d\u011bdy. Pak jsem se rozhl\u00e9dla a pod\u00edvala jsem se do ko\u0161\u00ed\u010dku, kter\u00fd je na no\u010dn\u00edm stolku. Je v\u00a0n\u011bm sm\u011bs drobnost\u00ed, kter\u00e9 migruj\u00ed mezi ko\u0161\u00ed\u010dkem, z\u00e1suvkou no\u010dn\u00edho stolku a pouzdrem na posteli. Byl tam.<\/p>\n\n\n\n
Uk\u00e1zala jsem ho d\u011bdovi a zeptala jsem se, jestli hled\u00e1 tenhle h\u0159eben. Reakce m\u011b p\u0159ekvapila. Vylekal se: \u201eJak jsem j\u00ed jen mohl tak ubl\u00ed\u017eit! To j\u00ed mus\u00edm \u0159\u00edct.\u201c Vyd\u011bsil se velikost\u00ed sv\u00e9 domn\u011bl\u00e9 viny.<\/p>\n\n\n\n
\u201eVy jste j\u00ed za to vycinkal?\u201c ptala jsem se se z\u00e1jmem. Pr\u00fd ne, ale myslel si to. Vyj\u00e1d\u0159ila jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee je d\u016fle\u017eit\u00e9, \u017ee si to uv\u011bdomil a omluvil se v\u00a0duchu a kdy\u017e to po\u0161le nahoru, u\u017e to tam zprocesuj\u00ed, nen\u00ed t\u0159eba to t\u00e9 pan\u00ed vypr\u00e1v\u011bt. Usm\u00e1l se, ulevilo se mu. Stejn\u011b to ale je\u0161t\u011b zkusil: \u201eAle j\u00e1 jsem j\u00ed tak urazil, jak jsem na to myslel, m\u011bl bych j\u00ed to \u0159\u00edct, aby nebyla ura\u017een\u00e1?\u201c<\/p>\n\n\n\n
P\u0159ekvapila jsem star\u00e9ho p\u00e1na n\u00e1vrhem, \u017ee stejn\u011b jako jeho my\u0161lenky jdou na jeho \u00fa\u010det, tak p\u0159\u00edpadn\u00e1 ura\u017eenost t\u00e9 pan\u00ed je jen a jen jej\u00ed v\u011bc. I kdyby to t\u00e9 pan\u00ed nakr\u00e1sn\u011b byl \u0159ekl a ona by se byla urazila, nebyla by to jej\u00ed volba? \u201eJak to?\u201c, nech\u00e1pal d\u011bda. \u201eNo, kdyby byla moudr\u00e1 a laskav\u00e1, a t\u0159eba je, \u0159ekla by si, \u017ee ten brblav\u00fd star\u00fd p\u00e1n odvedle m\u011bl asi sny o lupi\u010d\u00edch a h\u0159eben bude n\u011bkde pod postel\u00ed, ale neurazila by se, souc\u00edtila by s\u00a0v\u00e1mi, \u017ee jste tak brblav\u00fd a bez h\u0159ebenu,\u201c zkusila jsem to.<\/p>\n\n\n\n
D\u011bda se chv\u00edli d\u00edval do stropu, zva\u017eoval tu p\u0159edstavu a pak se zasm\u00e1l. „To maj\u00ed naho\u0159e dost pr\u00e1ce ne?“ Jen jsem k\u00fdvla a doufala jsem, \u017ee ano. Kdy\u017e jsem odch\u00e1zela, d\u011bda se st\u00e1le zkoumav\u011b d\u00edval vzh\u016fru, zam\u00e1val mi a zavolal: \u201eM\u00e1m o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161let, p\u0159ij\u010f brzy!\u201c <\/p>\n\n\n\n
Celou cestu dom\u016f jsem se intenzivn\u011b v\u011bnovala sebereflexi. Pro jistotu.<\/p>\n\n\n\n